Zkoušky tvrdosti
Laboratoř je vybavena jednoúčelovými i vícelúčelovými stacionárními tvrdoměry pro zkoušky tvrdosti:
- Zkouška tvrdosti dle Brinella podle norem ČSN EN ISO a ASTM do zatížení 250 kp.
- Zkouška tvrdosti dle Vickerse podle norem ČSN EN ISO a ASTM pro zatížení 0,1 až 120 kp.
- Zkouška tvrdosti dle Rockwella - všechny metody - podle norem ČSN EN ISO a ASTM.
Seznam zkušebních postupů, pro které je laboratoř akreditována, naleznete v Příloze k osvědčení. Kromě základních norem na jednotlivé zkoušky má laboratoř akreditovány i některé speciální normy, které jsou na zkouškách tvrdosti založeny.
Zkoušky tvrdosti se vyznačují příznivým poměrem mezi získanou informací o stavu materiálu a náročností zkoušky. Zkoušky tvrdosti často přestavují jediný způsob, jak zkontrolovat stav materiálu hotového výrobku bez jeho porušení, zpravidla po tepeném zpracování.
Zkušební vzorky nebo tělesa z nich musí po uložení na plotnu nebo prizma tvrdoměru zaručovat, že tvrdoměrný vpich je veden kolmo ke zkoušenému povrchu. Vzorky malé a nepravidelných tvarů lze připravit jako metalografické výbrusy. Kvalita zkoušeného povrchu pro měření dle Brinella a Vickerse musí umožnit s dostatečnou přesností určit velikost vpichu. Vzorky pro zkoušky dle Rockwella musí mít kromě kvalitního povrchu také dostatečnou tuhost, neboť hloubka vpichu se měří přímo z hloubky průniku indentoru.
Normy na zkoušky tvrdosti předepisují vzdálenosti mezi jednotlivými vpichy a vzdálenosti vpichů od okraje vzorku. Každý vpich zaujímá určitý objem materiálu do šířky a hloubky. Tyto skutečnosti je třeba zvažovat při zkoušení různých povrchových vrstev ať už ze strany povrchu nebo na řezu.
Pro upřesnění zkoušek doporučujeme kontaktovat naše pracovníky.